Palfau Wasserlochklamm - AdventureLovers.cz

Tání sněhu a mírné deště udělaly z tohohle běžně už dost velkého vodopádu naprosté vodní monstrum. Wau!

Štýrsko

04/2023

4km, cca 300 m převýšení, 2 hodiny

Už podle fotek jsme soudili, že půjde o nádherný a velký vodopád, respektive kaskádu vodopádů. Co jsme ale nakonec viděli nám vyrazilo dech a smočilo od hlavy až k patě.

Wasserlochklamm je soutěska, která se nachází v masivu Hochkaru nedaleko městečka Palfau. Otevírá se většinou začátkem dubna, v roce 2023 se ale kvůli úpravám chodníků a lávek otevřela až na jeho konci – to nám ale přesně hrálo do karet, protože na konci dubna jsme se vydali na roadtrip v okolí Mariazellu. Na parkovišti (zdarma) jsme byli mezi prvními, abychom nebyli v soutěsce s milionem dalších turistů (otevírá se v 9, v sezoně o víkendech v 8). Vstup do soutěsky je zpoplatněn, zaplatili jsme 18 Eur za 2 dospělé a psa (7,5×2 + 3 Eura pes) a dostali taky sáček na psí hovínka, což nás velmi potěšilo.

Od kasy jsme se vydali na visutý most přes řeku Salsu, po které se proháněli vodáci a která měla úžasnou barvu. Za mostem je turniket, kde jsme si pípli lístky a po proudu vody šli asi 400 metrů. Poté se trasa zatočila vpravo a začali jsme stoupat do soutěsky. Už po prvních desítkách metrů jsme tušili, že to bude mazec. Voda se valila korytem, stříkala všude okolo a při pohledu vzhůru jsme zahlédli první z vodopádů, který měl cca 23 metrů. Už u prvního vodopádu jsme dostali slušnou sprchu, ta ale byla nic oproti tomu, co nás čekalo u dalších, větších vodopádů.

Velká část trasy vede po dřevěných lávkách a chodnících, občas po kamenech, takže i pro psa to bylo poměrně pohodlné. Taro je trošku strašpytel, tak ho huchot vody a voda všude okolo trošku děsily, proto jsme jej raději odepli z vodítka, ať si vždy může utéct do bezpečnějšího místa.

Trasa od kasy až k nejvyšší vyhlídce má necelé 2 km s převýšením 350 metrů, můžeme však říct, že celé 2 km jsme šli s otevřenou pusou dokořán. Neuvěřitelné, co příroda v soutěsce předváděla. Vše, co jsme na sobě měli promokavé, tak promoklo, ale nám to vůbec nevadilo 😀

U poslední vyhlídky je přístřešek, od kterého vede cesta oklikou zpět k parkovišti. Bohužel však cesta byla uzavřená a museli jsme tak jít dolů přímo soutěskou, což se nám vůbec nechtělo (klouzavé dřevo, přibývající počet lidí), ale nebyla jiná možnost a nakonec to ani nebolelo a za půl hodiny jsme byli dole.