Dvoudenní túra krajinou, kde vládnou vojenské bunkry. Málo vody, 3 rozhledny a jedna noc plná hvězd.
07/2023
2 dny, cca 48 km, 1068 m stoupání, 1415 m klesání
Itinerář trasy:
- den: Šerlich – Vrchmezí – Ostružník – Polomský kopec – Šerlich – Velká Deštná (1115 m.n.m.) – Jelenka – Koruna – Homole -Tetřevec – rozcestník Pěticestí
- den: Pěticestí – Mezivrší – Anenský vrch – Hanička – Pašerácká lávka – České Petrovice
Info k trase:
- Počet dní: 2 dny
- Voda: v červenci byly všechny potůčky i tůňky vyschlé. Vodu jsme dobírali ve studánce u rozcestníku Pěticestí. Den před trekem v Orličkách pršelo, tak byly na cestách aspoň kalůže, ve kterých si Taro mohl ovlažit tlapky.
- Jídlo: na trase je několik chat či bufetů. Zjistěte si však otevírací doby, my si jídlo nesli svoje.
- Ubytování: Spali jsme u výdejního okénka občerstvení u rozcestníku Pěticestí, kde je zastřešená část a kde byly nachystány i palety, na kterých se dá přenocovat. V CHKO je zakázáno stanovat. V okolí Pěticestí nocovalo dalších 5 lidí pod širákem. Dají se určitě využít i přístřešky u tvrze Hanička a Panské hájovny, případně přespat pod rozhlednami.
- Náročnost: pro pravidělné turisty snadná trasa, která se samozřejmě dá rozdělit do více dní a jakkoliv jinak upravit.
- Technická náročnost: naprosto jednoduchá. Velká část trasy vede po zpevněných cestách, jen na pár místech se jde po lesních pěšinkách.
- Podmínky a náročnost pro psa: doporučujeme jít tuto trasu v chladnějším počasí. Zejména v létě je na trase málo vody a místy se jde po asfaltu, což může být pro psy nepříjemné.
- Nejvyšší bod: vrchol Velká Deštná = 1 115 m.n.m.
Popis trasy:
V Orličkách jsme byli doposud jen jednou na jednodenní výlet, takže nám zbývala velká část hřebene, kterou jsme chtěli projít. Původně jsme chtěli přejít z Olešnice v Orlických horách do Českých Petrovic, ale autobusové spojení z cíle na start trasy bylo žalostné (možná kvůli uzavírce cesty ze Šerlichu do Deštného). Proto jsme se rozhodli přejet autobusem z cíle na Šerlich a trasu započít zde.
DEN PRVNÍ:
Auto jsme zaparkovali v Českých Petrovicích přímo u kruhového objezdu, odkud i odjíždí autobus. Se psem v autobuse naštěstí nebyl problém (tak, jako např. u Červenohorského sedla, kdy nás řidič odmítnul kvůli přítomnosti dalších 2 psů v autobuse), a tak jsme okolo 10 dopoledne přijeli na Šerlich. Po státní hranici České republiky s Polskem jsme se vydali směrem k vrcholu Vrchmezí, kde je postavena vysoká rozhledna a v jejich základech je dokonce přístřešek, který je rozhodně využitelný i k přenocování. Toto bylo místo, kde jsme za celé 2 dny potkali asi nejvíce lidí, zejména Poláků. Na rozhlednu může i pes, a tak jsme Tarovi nasadili botičky a šli společně nahoru. Botičky měl kvůli železným děrovaným schodům. Za pěkného počasí by měla být vidět například Sněžka nebo Králícký sněžník, ale bohužel jsme zrovna chytli mrak a moc jsme neviděli.
Z Vrchmezí jsme vyrazili na vyhlídku u vrcholu Ostružník, kde jsme si vychutnali doma připravené tortilly. Zde už nebyl kromě nás vůbec nikdo. Přes Polomský kopec jsme se následně vrátili zpět k Šerlichu, odkud jsme měli namířeno na Velkou Deštnou. Chvíli jsme šli po cyklotrase a turistické trase v jednom, na které jezdilo mnoho cyklistů, proto jsme se rozhodli vydat po neznačené trase a silnici se tak vyhnout. Byla to rozhodně dobrá volbax, po cestě jsme natrhali nespočet lesních jahod a na Velkou Deštnou to ani tak nebolelo – není to kdovíjak vyčnívající kopec. Na nejvyšším vrcholu Orlických hor se nachází rozhledna, kam mají psi vstup zakázán, ale určitě na ni běžte, výhledy za to stojí. Z Velké Deštné jsme pokračovali v trendu alá vyhněme se cyklotrasám a vydali se na „vrcholy“ Jelenka a Koruna, opět po neznačených trasách, kde bylo jen minimum turistů. Pak jsme se už ale napojili na hlavní červenou trasu a přes Homole, Tetřevec a Kunštátskou kapli došli až k rozcestníku Pěticestí, kde jsme strávili noc, která byla naprosto bez mráčku a mohli jsme pozorovat nespočet padajích hvězd.
DEN DRUHÝ:
Nebýt Tarového nočního průjmu, byla by to noc jako malovaná. Bohužel ho ale něco prohánělo a 2x nás vzbudil, abychom ho vzali vyvenčit. Před 8 ráno jsme vyrazili a po hřebenu mířili přímo k Anenskému vrchu. To nám zabralo asi 1,5 hodiny. Z rozhledny byly daleké výhledy, ale okolní stromy už vyrostly natolik, že popisné tabule k orientaci v okolí moc nepomohou. Na lavičkách u rozhledny jsme si uvařili kafe a posnídali a následně už jsme se mohli vydat dál, k tvrzi Hanička. K ní proudila spousta lidí od parkoviště, my jsme se jen podívali z dáli a řekli si, že prohlídku si necháme až na jindy (třeba na důchod). Nebylo na co čekat, po krátké pauze na oběd jsme po červené trase mířili přímo k PR Zemská brána. Cesta to byla chvílemi úmorná, neboť bylo cca 28 °C a dlouhé roviny po zpevněných cestách nás moc nebaví, Tara už vůbec ne. Až když jsme našli tůňku s čistou vodou, byl Taro zase nadšený a plný života. My bychom se do té tůňky nevlezli a proto jsme se hrozně těšili na Divokou Orlici, kde jsme měli v plánu se vykoupat. Od Pašerácké lávky jsme se vydali směrem k pěknému kamennému mostu, což byla asi nejvíce „horská“ část trasy. Vysoké kameny, skály a tekoucí voda. V jednom místě jsme sešli ke břehu a po chvilce čekání, než zmizí nejbližší kolemjdoucí, jsme se nahatí vrhli do příjemně studené vody. V Divoké Orlici se koupalo více lidí – nebyli jsme sami, jako v mnohých Alpských jezerech, například v Hiterer Gosausee. Ovlažení vodou jsme se vydali do posledního kopce lesem, na který navázala chvíle po louce a následné 2 km po silnici. Návrat do rozpáleného auta nebyl příjemný, ale trek jsme si užili a Orličky máme zase na nějakou dobu odškrtnuty.
