Eisenerzské Alpy (AT)

1. den: Mautern in Steiermark 700 m – Wildfeld 2043 m – Kragelschinken 1845 m
2. den: Kragelschinken – Brunnecksattel 1619 m – Zeiritzkampel 2125 m – Hinkareck – Speikkogel – Lahnerleitenspitze 2027m – Leobnertörl 1732 m – krásná louka 1260 m
3. den: louka – Wald am Schoberpaß (parkoviště u nádraží)

Info k trase:

• Počet dní: 2-3 dní (dle varianty 39-50 km)
• Voda: na trase je cca každých 7-10 km studánka. 5.7. všechny studánky tekly, některe více, některe méně. Narazili jsme i na spoustu tůní, ve kterých se Taro mohl ovlažit, ale voda z nich by byla pitná jen po přefiltrování.
• Jídlo: na trase není žádná chata ani obchod, vše jsme si nesli v batohu
• Ubytování: pětihvězda ve stanu Jurek, trasa se nachází ve Štýrsku, kde je stanování povoleno nad horní hranicí lesa, mimo pastviny a soukromé pozemky.
• Náročnost: převýšení nemusí na první pohled budit hrůzu, ale spousta výstupů na vrcholy je dost strmých, převýšení mnohdy přesahuje 300 výškových metrů na 1 kilometr.
• Technická náročnost: jednoduchá trasa, u Zeiritzkampelu je na mapy.cz nakreslený žebřík, ale reálně jde pouze o kus lana, který je využitelný pro drobné přidržení.
• Podmínky a náročnost pro psa: Pro psa je terén naprosto ideální. Trasa vede většinou po alpských pěšinkách, borůvčím, vysokou i nízkou trávou a minimálně po skalách. Vody na trase není mnoho, ale při našem treku bylo polojasno, 25 °C a Taro se neuvařil. Nutno říct, že foukal chladný vítr, který nás všechny klimatizoval.

Popis trasy:

DEN PRVNÍ:

V 5 ráno jsme vyrazili z Brna, abychom se vyhli ranní špičce ve Vídni a s jednou pauzou jsme cca v 9 ráno dorazili na nádraží do Wald am Schoberpass, kde se dá přímo u nádraží zaparkovat – zdarma. Vlak jel v 10.05, tak jsme měli hodinku na dobalení věcí, převlečení a brzký oběd. Na nádraží nejsou WC. Vlak nás za 11 minut a 13,5 EUR (2 dospělí a pes, lístky koupeny v aplikaci OBB Tickets) dovezl do Mautern in Steiermark, kde jsme zahájili náš trek. Cca 2 kilometry jsme šli městečkem, kde jsme míjeli i obchod. My však měli všechno sbaleno z domu, takže jsme se nezdržovali a mířili do hor. Po červené trase 681 jsme stoupali lesem, tu a tam se ukázaly výhledy na krásnou horu Gösseck. Po 10 kilometrech jsme došli do sedla Kreuzsattel (1625 m), ve kterém jsme narazili na 2 chajdy, u kterých je i vydatná studánka, lavice a stoly = krásné místo k odpočinku. Dali jsme si svačinu, šlofíka a vyrazili na první vrchol trasy Wildfeld. Od sedla k Wildfeldu jsme poprvé narazili i na kravská lejna, ale krávy se pásly o 200 výškových metrů níže. Před Wildfeldem se trasa doslova zlomila a nastalo náročné stoupání, kdy jsme během 900 metrů nastoupali 300 výškových. Pot z nás tekl proudem, ale za výhledy z Wildfeldu to stálo. V tu chvíli bylo už asi 17:30 a přemýšleli jsme, jestli se utáboříme na vrcholu, kde byla rozlehlá plošina, nebo sejdeme níže a místo na stanování najdeme na Kragelschinkenu. Druhá varianta zvítězila a za pištění svišťů jsme se pustili dolů do sedla, to už po cestě č.673. Při sestupu na nás chvíli zpoza skály koukal krásný kamzík a Taro koukal na něj, ale na kamzíky je už zvyklý, tak se ani nesnažil za ním rozběhnout a zůstal nám u nohy. Na Kragelschinkenu jsme si našli krásné místo, postavili stan a užívali si krásný letní večer s večeří od Summit to Eat. Západ se kvůli mírné oblačnosti nekonal, i tak jsme ale byli pohledem na hory nadšení.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

DEN DRUHÝ:

Okolo půl sedmé jsme vstali do kouzelného rána s čerstvým větrem, šťastným psem a prosluněnými výhledy široko daleko. Věděli jsme, že nás čeká 20 kilometrů s cca 1750 m stoupání a 1650 klesání. První kopec dne Paarenkogel jsme vylezli po červené trase, ale bylo to utrpení. Trasa vůbec nebyla prošlápnutá, šli jsme vysokou mokrou trávou, přes popadané stromy i bahno. Když jsme Paarenkogel přešli, rozhodli jsme se sejít z červené a pokračovat po zpevněné lesní cestě, čimž jsme se vyhli Saukogelu i dalším bezejmenným vrcholkům a na červenou se napojili zase až cca 1,5 km před sedlem Brunnecksattel. Pro napojení jsme zvolili nejspíš špatnou trasu a museli jsme jít borůvčím asi 400 metrů, abychom na červenou trasu natrefili. Kousek od sedla se nachází studánka, kde jsme doplnili vodu, ale že to trvalo. Rychlost plnění byla asi 0,5l = 1 minuta. S plnými láhvemi jsme se zakousli do hrany Zeiritzkampelu, krásné hory s krásným ostrým hřebenem. Svah byl opravdu prudký, ale díky hůlkám jsme ukrajovali kus za kusem a zdárně jsme se dostali do 2049m, kde začal ostrý hřeben. Pěšinka na něm byla poměrně široká, ale při silném větru by to nebylo vůbec příjemné. Nám naštěstí foukalo jen 40km/h, takže se to dalo zvládnout, ale síla větru opírající se do velkých batohů nám dala zabrat. Výhledy ze Zeiritzkampelu jsou opravdu široké, vidět je zejména Lugauer a Hochtor, ale dohlédnout lze až na Hochschwab či na Höher Dachstein. Kousek za vrcholem následovalo místo, kterého jsme se obávali, neboť na mapy.cz je zaznačen žebřík. Šlo však jen o kousek lana pro přidržení, nic zásadního. O pár metrů dál jsme se vyvalili na rozhlehlé louce a dali si delší odpočinek s obědem. Před námi jsme viděli celý hřeben, který nás ještě týž den čekal i s jeho vrcholy, jmenovitě Hinkareck, Speikkogel, Lahnerleitenspitze i Leobner. Plánovali jsme dojít až na Blaseneck a tam se utábořit, plány nám ale zhatila předpověď počasí. V 6 ráno měl přijít déšť a bouřky. Být při bouřce na hřebenu jsme zažili jednou při přechodu Hochschwabu a to nás naučilo, že předpověď je potřeba opravdu brát vážně. Proto jsme se rozhodli, že poslední vrchol trasy bude Lahnerleitenspitze, kde jsme si dali další, asi hodinový chill, užili jsme si poslední výhledy na krásné Alpy a následně ze sedla Leöbner Toll sestoupili níže do údolí, kde jsme asi v 1260 m.n.m. měli vytipovanou louku, kde přespíme. Na ni jsme našli pěkné rovné místo na stan, užili si večeři a šli spát.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

DEN TŘETÍ:

Měli jsme v plánu vstát před prvními kapkami deště, sbalit stan a pelášit k autu. Ono se ale při dešti ve stanu tak dobře spí, že jsme nevstali podle plánu v 5:15, ale snad až v 7 hodin. Vyčkali jsme na chvilku, kdy pršet přestalo, sbalili sakypaky a lesem se vydali směrem k autu. Trasa byla kvůli dešti samé bahno a byli jsme rádi, že jsme už večer sešli většinu výškových metrů a nemuseli se tak v dešti trápit delší dobu.

Bylo nám líto, že jsme si nemohli kvůli počasí užít i druhou noc přímo na hřebenu a ráno se kochat východem slunce, ale je třeba hory i počasí respektovat a zbytečně neriskovat. Však se na hory zase brzy vrátíme, třeba na Dolomitskou Alta Viu 1.

• 

• 

Další fotky a videa na našem instagramu @adventure.lovers.cz

Mapy tras:

Mapa trasy první den