Za čtyři dny Krkonošemi křížem krážem s krosnou na zádech.
07/2022
4 dny, cca 80 km, přes 3000 stoupání nahoru i dolů
Léto roku 2022 bylo prvním létem, kdy jsme na naše horské přechody nebyli 2, ale s našim Tarem už 3. A abychom si to společně vyzkoušeli poprvé někde v Česku, rozhodli jsme se pro Krkonoše, ve kterých jsme byli do té doby jen jednou na 3-denní dovolenou a tudíž nám zbývala spousta míst, které jsme chtěli navštívit. Naplánovali jsme tak přechod vedoucí velkou části Krkonoš, během kterého jsme viděli nejkrásnější místa tohoto pohoří, které je v Česku tím nejvyšším.
Itinerář trasy
0. den: Malá Úpa – Pozemní boudy – NS Jelení (útulna)
- den: útulna -Sněžka -Slezský dům – Maly Staw (jezero) – Poledíé kámen – Slezské sedlo – Dívčí a Mužské kameny – Pod Smělcem (útulna)
- den: útulna – Velký Šišák – Sněžné Jámy – Vysoká Pláň – Pramen Labe – Svinské kameny – Vosecká bouda – Mumlavský vodopád – útulna Kladovka
- den: útulna – Dvoračky – U Čtyř pánů – Labský vodopád -Labská bouda -Ambrožova vyhlídka – Pančavský vodopád – Vrbatova bouda – Šmídova vyhlídka -Medvědín – Bílé Labe – útulna Bílé Labe
- den: útulna – Údolí Bílého Labe – Luční bouda – Úpské rašeliniště – Slezský dům – Kavinova cesta – Obří důl – Pec pod Sněžkou
Info k trase:
- Počet dní: 4 dny
- Voda: Na hřebenu se vyplatí využít každé možnosti k doplnění. My doplnili například v hotelu ve Slezském sedle a samozřejmě ve studánkách. V nižších částech treku se často křižují potůčky či vodopády, kde je možné vodu dobrat (my nefiltrovali, aj jsme se posrali)
- Jídlo: Vlastní + boudy
- Ubytování: útulny, přístřešky, pod širákem, my i pod tarpem. Na trase je taky spousta boud, chat či penzionů.
- Náročnost: 2/5
- Technická náročnost: 1/5
- Podmínky a náročnost pro psa: Pro psa, který je zvyklý chodit, se nejedná o nijak náročný trek. Vody pro osvěžení bylo poměrně dostatek a terén byl naprosto schůdný. Tímto prosíme pejskaře, kteří vyrazí do Krkonoš a zejména do částí, kde hnízdí ohrožený Tetřívek – mějte pejska na vodítku nebo pod maximální kontrolou u nohy. Potkali jsme nespočet nezodpovědných pejskařů, jejichž psi volně pobíhali daleko mimo trasy v území s nejvyšší ochranou 🙁
Popis trasy:
DEN NULTÝ:
V nultý den přechodu jsme pozdě odpoledne zaparkovali v parkovacím domě v Peci pod Sněžkou, odkud jsme se autobusem přepravili do Horní Malé Úpy, kde naše trasa začínala. Měli jsme v plánu dojít jen necelé 2 km k útulně NS Jelení a tam strávit první noc. Už když jsme se blížili, bylo nám jasné, že v útulně se nevyspíme, kolem ni totiž posedávalo několik lidí a útulnu samotnou si zabrala další turistka se psem. Nechtěli jsme spát pod širákem, tak jsme hned vedle útulny postavili tarp, který nám poskytl střechu před padající rosou a jakýsi pocit bezpečí. Taro však to bezpečí moc necítil, celou noc byl v pozoru a všechny kolemjdoucí turisty vyvrkával a vyštěkával. Ti nám na oplátku svítili v podstatě do xichtu čelovkami 🙂
DEN PRVNÍ:
Vstávali jsme dost brzy, chtěli jsme stihnout Sněžku ještě před prvními lanovkáři a to se nám povedlo. Z útulny to bylo na nejvyšší bod ČR cca 5 km a na vrcholu jsme napočítali turisty na prstech dvou ruk. Uvařili jsme si snídani a plní sil se vydali dolů ke Slezskému domu, odkud jsme sešli po žluté k Malému Stawu, což je opravdu úžasné jezero, u kterého jsme měli pocit, že jsme v Tatrách. Od jezera jsme se vyškrábali po modré zpět na hřeben a pokračovali po červené, až jsme došli do Slezského sedla, kde jsme si dali delší pauzu a uvařili oběd. Přes Dívčí a Mužské kameny jsme večer došli do Černého sedla, kde stojí Přístřešek pod Smělcem. Ani tady jsme neměli šanci přespat v útulně a tak jsme opět roztáhli tarp vedle útulny a připravovali se na noc. Okolo útulny kolem cestiček ležela hromada dalších turistů na svých karimatkách.
DEN DRUHÝ:
Brzy ráno jsme pár z nich možná probudili při hledání studánky, která je na mapách vyznačená, ale cíl jsme nenalezli. Nějaká voda nám ještě zbyla a tak jsme se rozhodli, že snídani si dáme až u Pramene Labe. Cestou k němu jsme se na delší čas zastavili u Sněžných Jam, které nás opravdu nadchly. U Pramene Labe jsme se nadlábli, umyli zuby a zase po červené vyrazili k Vosecké boudě. Po zpevněné silnici jsme následně sestoupili k bufetu Krakonošova snídaně, kde jsme si dali párky v rohlíku a pospíchali k Mumlavskému vodopádů, na který jsme se moc těšili. Bylo u něj poměrně dost lidí, ale trpělivě jsme si počkali na moment, kdy jsme u něj byli skoro sami a mohli si ho maximálně užít. Od vodopádu jsme si udělali malou zacházku směrem k Harrachovu, abychom se někde naobědvali. Po obědě jsme se vrátili zpět k Mumlavskému vodopádu a poté už mířili do další útulny (nemá na mapách název), kde jsme přišli snad už ve 14:00. Co jiného dělat, než si dát kafe a pak odpoledního šlofíka. Po šlofíku přišla na řadu večeře a příprava na spánek. Kolem útulny projelo za celou dobu asi jen 10 cyklistů, byl tam naprostý klid, až nám to po předešlých 2 nocích přišlo divné.
DEN TŘETÍ:
Tento den nás čekala dlouhá trasa, ale převýšení nebylo nijak velké a tak cesta ubíhala poměrně rychle. V mlhavém ránu jsme po zpevněné cestě došli až ke Dvoračkám, odkud jsme po červené pokračovali k přístřešku U Čtyř pánů, kde jsme potkali Krkonošské strážce na koních a za jejich doprovodu jsme došli až k Labské boudě. Sešli jsme pár minut dolů po modré, abychom mrkli na Labský vodopád. Na Labské boudě jsme si poté dali oběd a pokračovali k Pančavskému vodopádu, v tuto dobu jsme potkávali nejvíce lidí za celou dobu v Krkonoších, ale nijak nás to neodradilo a kochali jsme se výhledy u obou vodopádů. Po červené jsme přes Vrbatovu boudu a Medvědín došli až do Špindlerova Mlýna. Ze Špindlu jsme se vydali do údolí Bílého Labe a měli namířeno do Útulny KØMEN nebo jejího staršího bráchy. Starší z útulen se nám zalíbila více a tak jsme se v ní zabydleli. Než se setmělo, došlo k útulnám dalších několik turistů, kteří obsadili velký přístřešek, další stavěli stany nebo spali pod širákem, jiní využili náš tarp a dali si jej na průlezky -, byl z toho nakonec takový minikemp. V celém údolí Bílého Labe je spousta vodopádů, určitě k nim sejděte a mrkněte z blízky.
DEN ČTVRTÝ:
Vodopády pokračovaly i cestou z útulný k Boudě u Bílého Labe, kde se však cesta zlomila a začala stoupat vzhůru k Luční Boudě. Tzv. Weberova cesta (modrá) nabízí opravdu krásné výhledy, zejména Suťový svah je ze všech stran vážně brutální. Přes Upské rašeliniště, které je mimochodem velmi zajímavé a stojí za to si číst informační tabule, jsme došli k jedinému místu, které jsme během tohoto pochodu proťali 2x, a sice k Slezskému domu. Protože jsme parkovali v Peci pod Sněžkou, začali jsme Obřím dolem postupně ukrajovat poslední kilometry, během kterých jsme potkali mraky ufuněných turistů, kteří svůj zážitek měli teprve před sebou. Unavení, ale šťastní jsme došli k Maxíčentovi (naše auto), který na nás trpělivě 5 dní čekal (600 Kč). Tím ale naše dovolená po Česku nekončila, hned z Peci jsme jeli směr České Švýcarsko, kde jsme si užívali pohodlí penzionu a malých batůžků. O tom si můžete přečíst v dalších článcích.
