3 noci v přístřešcích a 3 dny toulání Jizerskými horami, které nás neskutečně mile překvapily.
06/2021
3 dny, cca 67,5 km, 2535 m stoupání, 2431 m klesání
Od Jizerských hor jsme si mnoho neslibovali a přechod jsme brali hlavně jako trénink na Tour du Mont Blanc (článek doplníme), o to více nás přírodní krásy Jizerek nechaly v úžasu a doteď na ně vzpomínáme jako na jedny z nejkrásnějších hor v Česku. Určitě se tam někdy vrátíme!
Itinerář trasy:
0.den: vlaková zastávka Oldřichov v Hájích – Přístřešek Hřebenový buk
- den: Hřebenový buk – Kopřivník – Poledník – Holubník – PR Na Čihadle – Jizera (1122 m)
- den: Jizera – Smědavská hora – Polední Kameny – Frýdlantské cimbuří – Kočičí kameny – Smrk – Paličník – přístřešek Předěl
- den: Předěl – Pytlácké kameny – Jizerka – vodopády (Hrncový, Plotnový a další) – Desná parkoviště
Info k trase:
- Počet dní: 3 dny
- Voda: mohlo by se zdát, že s vodou nebude problém. Ano, nebude, pokud si budete doplňovat zásoby. My jednou nedoplnili a žízní málem umřeli 😀
- Jídlo: na trase je několik chat, bufetů, prochází se i městy. Zjistěte si však otevírací doby, my si jídlo nesli svoje.
- Ubytování: Jizerské hory nabízí mnoho přístřešků, ve kterých lze složit hlavu a schovat se před nepřízní počasí. Neboť jde o CHKO, stanování není povoleno.
- Náročnost: Některé úseky jsou dosti strmé a náročné. Dle délky denních úseků si náročnost lze upravit.
- Technická náročnost: na skalní vyhlídky se leze po žebřících či kramlích. Mimo to se chodí po klasických turistických trasách či dřevěných chodnících.
- Podmínky a náročnost pro psa: v tu dobu jsme ještě byli bezpesní. Na vyhlídky bychom asi Tara nebrali, žebříky byly občas dost příkré. Psi jiných turistů mnohdy čekali pod vyhlídkami. Jinak úplně ideální pro psa :).
- Nejvyšší bod: vrchol Smrk = 1 124 m.n.m.
Popis trasy:
DEN NULTÝ:
Auto jsme zaparkovali v Desné na parkovišti u paneláků a vlakem se přesunuli do Oldřichova v Hájích. Tento den jsme už ráno byli na Ještědu a navštívili vodopády Josefova dolu, proto jsme se do Oldřichova dostali až pozdě odpoledne. K prvnímu přístřešku zvanému Hřebenový buk je to od zastávky 2,5 km, tam jsme taky chtěli strávit první noc. U přístřešku poměrně dost foukalo, tak jsme vytáhli celtu a přivázali ji k severní straně přístřešku, což nám zajistilo pěkné závětří. Ještě před setměním jsme museli z přístřešku odnést malé sršní hnízdo, to byla celkem stresující půlhodinka :/ . Noc byla zvláštní, zdálo se nám, že kolem přístřešku chodí nějaká zvířata, po zapnutí čelovky jsme ale žádná neviděli. Okolo 5 ráno se kolem nás proběhl běžec, naštěstí jsme jej slyšeli s předstihem a nedostali jsme tak infarkt.
DEN PRVNÍ:
Tento den nás čekala spousta krás a proto jsme vyrazili hned za východu Slunce. Hned od přístřešku jsme se vydali po Naučné stezce Oldřichovské bučiny, kde bylo mnoho informačních tabulí a skal k obdivování. V Oldřichovském sedle tato NS končí a začíná se stoupat. Kolem zalesněného Poledníku jsme jen prošli a kousek za ním se napojili na asfaltku, po které jsme kráčeli bezmála 3,5 km. Cca v polovině je bufet s posezením, kde jsme si uvařili kuskus s tuňákem. Na rozcestí Pod Ptačími kupami jsme se odpojili z asfaltky a tady začala ta krása. Skalní útvary Ptačí kupy a následně Holubník nabízí úchvatné výhledy do širokého okolí, za chvíli dojdete k útvarům Čertův odpočinek a Sněžné věžičky, které jsou stejně tak nádherné. Cestou k Jizeře jsme ještě udělali odbočku k rašeliništi Na Čihadle, kde je i malá rozhledna. O kousek dál stojí na rozcestí chatka Na Knejpě, kde už však nebyla obsluha, za to však na verandě stály várnice s čajem a samoobslužná bedna s plechovkami piv, sušenkami a pod. Za pár drobných jsme si dali hrnek čaje a vyrazili k Jizeře. Na tomto vrcholu je také několik skalních útvarů a balvanů, z nejvyššího z nich jsme měli krásný výhled na vše okolo a užili si začínající západ Slunce. Těsně u vrcholu je uzamčená chata, která má ale velmi prostornou zastřešenou terasu, kde jsme si nachystali spaní a večeři a čekali na chladnou noc. Teploměr nám naměřil okolo 1°C.
DEN DRUHÝ:
Ráno jsme si ještě jednou prošli okolí vrcholu, sbalili krosny a vydali se směrem k Vodopádu Bílé Smědé. Dlouho jsme vodopád hledali, ale nenašli. Někde tam asi je, ale přístup k vodě je poměrně krkolomný. Přes Smědavskou horu jsme pokračovali na Polední Kameny, Frýdlantské cimbuří a Hajní kostel, což jsou všechno skalní útvary a vyhlídky, které berou dech. Něco takového jsme od Jizerek fakt nečekali. Od Hajního kostela jsme chtěli sestoupit do údolí k vesnici Bílý Potok, ale špatně jsme se vrátili na trasu a dostali se do neprůchodného terénu. Snažili jsme se napojit na trasu, ale kvůli terénu to nešlo a museli jsme se tak vrátit až zpět k Hajnímu kostelu, kde jsme předtím špatně odbočili. Tato chyba nás stála hodně sil a vody. Ta nám pomalu začala docházet, tak jsme si chtěli doplnit zásoby v nějaké hospůdce dole v údolí a dát si třeba Kofolu. Ale nic takového se nekonalo, všechny podniky byly zavřeny. No nic, zakousli jsme se do protějšího svahu a škrábali se k chatě Hubertka, která bohužel byla taky zavřená a vodní krize už nám začala nahlodávat mentalitu. Chatař nám po telefonu dal instrukce, kde v okolí chaty studánku najít. Nenašli jsme nic, alespoň jsme se podívali ke Kočičím kamenům. Úmorným vedrem jsme tedy pokračovali dál a doufali, že pramen Hraběnky Marie nás zachrání – a zachránil, tak lahodnou vodu jsme nikdy nepili. Posilněni živou vodou jsme frčeli na Smrk, nejvyšší vrchol Jizerek, kde stojí zajímavá rozhledna s jakousi útulnou v její základně. Celý vrchol jsme měli asi hodinu jen pro sebe. Jednou z posledních zastávek toho dne byl Paličník. Až na jeho samotný vrchol vede žebřík a nebezpečné úseky jsou lemovány zábradlím. Z vyhlídky jsme měli celé údolí jak na dlani. Z Paličníku už to byl jen kousek k sedlu Předěl, kde stojí další z přístřešků, ve kterém jsme strávili noc. Přístřešek jsme jen tak tak vyfoukli skupince se 3 psy, která si na něj taky dělala zálusk, ale nakonec museli vzít zavděk travnatému plácku pár desítek metrů vedle.
DEN TŘETÍ
Poslední den treku začal hřebenovkou, kde jsme si užili poslední ze skalních útvarů, a sice Pytlácké kameny a Věžní skály. Nedlouho poté nás překvapila horská vesnice Jizerka, kterou jsme jen proběhli a napojili se na modrou, která nás zavedla pod hráz nádrže Souš. Odtud jsme do Desné pokračovali po červené trase, kde bylo na každém kroku vodopádu trochu. Vlastně vodopádů hodně a všechny unikátní. Verča, milovnice vodopádů, byla touto nádherou na konci trasy maximálně spokojena a šlo o dokonalou tečku za celým přechodem.
