Hory ležící na samém okraji západních Čech nás svým krajinným rázem neskutečně překvapily. Stihli jsme navštívit jen pár míst a stály za to. Zajímavostí je, že velká část Krušných hor včetně vesnic leží v nadmořské výšce okolo 1000 m, takže ač se zdá, že nejste ve vysokých horách, nacházíte se na české poměry po celou dobu poměrně vysoko.
04/2023 – Česká republika
Perninské rašeliniště
500 m, 20 minut
Oproti Božídarskému jde o velmi málo známé a také méně navštěvované rašeliniště. Kousek od obce Abertramy je hned u hlavní cesty parkoviště, které pojme jen pár aut, ale vzhledem k tomu, že celá návštěva rašeliniště vám zabere do 30 minut, úplně to stačí. Pár metrů od parkoviště začíná dřevěný chodník, který vede k několika vyhlídkovým místům. V období, kdy kvetou rostliny zde kvetoucí, bude vše rozhodně barevnější než v dubnu, kdy vše mělo ještě nádech zimy a bylo šedé a hnědé, ale i tak velmi zajímavé a když se k tomu přidala ranní u země usazená mlha, místo jsme si poměrně užili.
Vlčí jámy
3,4 km, 1,5 hodiny
Krátký nenáročný okruh z Horní Blatné přes Černé jezírko na Blatenský vrch a následně přes Vlčí jámy doporučujeme všema deseti. Ve vesnici se dá zaparkovat různě kolem cesty nebo u pošty. Hned první zastávka u Černého jezírka vybízí zejména čtyřnohé parťáky k osvěžení, my jsme se ale moc nezdrželi a mířili na Blatenský vrch, kde je dokonce bufet, který však nebyl otevřen, stejně tak nebyla otevřena ani rozhledna. Nemělo cenu se na vrcholu zdržovat a proto jsme rychlým krokem vykročili po upraveném chodníku lemovaném zábradlím k Vlčím jámám. Ty jsou opravdu zajímavým místem, u kterého jsme nakonec strávili asi hodinu – udělali jsme si tam kafe a posnídali. Za celou dobu prošlo kolem jen pár lidí a to i proto, že jsme vyšli už kolem 8 ráno. Cestou k autu jsme potkávali více a více lidí, proto je rozhodně lepší si přivstat a užít si celé okolí o saomotě.
Na Strašidlech
4,6 km, 2 hodiny
Když jsme došli do auta od Vlčích jam, přemýšleli jsme, co dál. Na mapě jsme kousek vedle našli skálu Na Strašidlech, ke které to bylo přibližně 2 km. A tak jsme zase vypustili Tarouše z auta a vyšli po Vrchové cestě. Potkali jsme skupinku turistů s krosnami a trošku se nám zastesklo, že jsme taky nevyrazili na noc do přírody. Zanedlouho jsme už byli u Blatenského dvojvěží, které jsme z pravé strany obešli a nakonec i přelezli. Skal je v této oblasti spousta, u jedné z nich – Polední, bylo několik rodin s malými dětmi a na rozdělaném ohni opékali buřty. Bylo hezké vidět malé děti v přírodě. Pokračovali jsme pak až na vyhlídku u masivu Okno, kde jsme, jak jinak, zase něco snědli. U prvních skal bylo poměrně dost turistů, ale překvapivě na vyhlídku nedošel nikdo. Zpět k autu jsme nešli po zpevněné cestě, ale lesem, který byl totálně boží.
Božídarské rašeliniště a Boží vyhlídka
3 km, 1,5 hodiny
Z Horní Blatné jsme přejeli do Božího Daru, kde jsme zaparkovali na velkém parkovišti, které bylo docela plné. I pohled na rašeliniště napovídal, že je zde spousta turistů. Byly asi 4 hodiny odpoledne a řekli jsme si, že později už třeba tolik turistů nebude, tak že zabijeme čas procházkou k Boží vyhlídce (Boží je opravdu název, není za nás tak úplně boží, ale je fajn). Taro se kolem vyhlídky pěkně proběhnul na loukách a když jsme asi za hodinu došli k začátku naučné stezké Božídarské rašeliniště, viděli jsme na ni asi jen 2 skupiny lidí. Celá stezka je 1,7 km dlouhá a celá vede po dřevěném chodníku skrz rašeliniště. Po celou dobu jsme potkávali informační tabule, kde byly fotky květin, které zde v letním období rostou. V dubnu bylo ještě vše suché a bez života, ale i to mělo své kouzlo. Z konce dřevěného chodníku je to pak necelý kilometr zpět po chodníku vedle silnice. Další zastávkou v Krušných horách byl její nejvyšší vrchol Klínovec, kde jsme už jen seděli v autě, pozorovali západ slunce, večeřeli a nakonec v autě také přespali, abychom další den mohli vyrazit.
Jelení hora
6,5 km, 250 m stoupání, 3 hodiny
Jelení hora hned vedle vodní nádrže Přísečnice má necelý kilometr do výšky, ale od přehrady nastoupáte na vrchol jen 250 metrů. Cestu si můžete zvolit libovolně, my se rozhodli jít nahoru 1,5 km dlouhou přímou cestou, dokud jsme se nenapojili na žlutou trasu. Bylo to docela nezáživné, ale po napojení na žlutou už to byla pěkná lesní pěšinka a to jsme si moc užívali. Vrchol Jelení hory je zalesněný, ale kousek od něj leží skalnatá vyhlídka, odkud máte přehradu jako na dlani a v dáli je vidět také Klínovec a jeho lyžařské svahy nebo proti ležící Fichtelberg. Bylo brzy ráno a ač bylo slunečno, byla vcelku zima. Naštěstí nás po chvíli na vyhlídce začaly na zádech hřát sluneční paprsky, takže jsme seděli několik desítek minut. Zpět k autu jsme zvolili jinou trasu, která nás bavila o dost více. A už nás na našem tripu čekala jen poslední zastávka, a sice Kýšovický vodopád.
Kýšovický vodopád
5,5 km, 2,5 hodiny
Nejvyšší vodopád Krušných hor nesměl chybět na našem seznamu navštívených míst. Naplánovali jsme si, že vyrazíme od chatové osady v obci Celná, která začíná v jedné ze dvou prudkých zatáček. Hned na začátku cesty k osadě bylo pár zaparkovaných aut a další místo už jsme nenašli, jeli jsme tak do výše položené zatáčky, kde jsme zaparkovali vedle pár dalších aut a vyrazili. Od cesty vede k vodopádu modrá trasa a ta je naprosto boží. Vede kolem potůčku, který tvoří společně s kameny drobné kaskády. Tu a tam je potřeba potok po kamenech přeskákat. Celé údolí je pastva pro oči.
První pohled z modré trasy na vodopád není kdovíjak zajímavý, zajímavé to začalo být, až když jsme začali stoupat výš a výš. Pak se teprve ukázal celý vodopád ve své plné krásy a my jsme valili oči. Pár minut jsme si u vodopádu užili a pak se začali vracet zpět k autu a tím naše putování po Krušných horách skončilo.
