Jeden ze snadno dostupných vrcholů v okolí Mariazellu, který nabídne zajímavé výhledy na pohoří Rax-Schneeberg a další.
Dolní Rakousy
04/2023
ʘ Délka: 8,4 km
ʘ Převýšení: 787 m stoupání, 787 m klesání
ʘ Časová náročnost: 5 hodin
ʘ Náročnost: 2/5 (změklý hluboký sníh, v létě to bude pohoda)
ʘ Technická náročnost: 1/5
ʘ Náročnost pro psa: 1/5
ʘ Nejvyšší bod: Goller (1766 m.n.m.)
Parkoviště, které bylo naším výchozím bodem, není na místě označeno žádnou značkou, ale podél cesty se cca 8 aut vleze. Alternativou by mohlo být parkování u penzionu Gschoadwirt. Od auta jsme vyrazili kolem 14. odpolední směrem do zatáčky, kde nás ale zastavila cedule – po přeložení googlem jsme se dozvěděli, že tudy cesta na Goller nevede a máme se vrátit zpět k hlavní a tam se napojit na červenou. Asi se tímto směrem vydává většina turistů, cedule má svůj význam.
V podstatě hned na začátku červené trasy se začne stoupat po pěkné pěšince v lese a lesem se, občas prudce, stoupá až k „vrcholu“ Gsenger (1442 m.n.m.). Doteď byla pěšinka sice občas pod sněhem, ale ten byl díky stínu docela tvrdý a šlo se dobře. Odtud to bylo až na vrchol dost vyčerpávající, šlo sice asi jen o 1,4 km, ale sníh byl tak měkký a hluboký, že nás každý krok vyčerpal jako 100 kroků na suchu. Škrábali jsme se s nesmekami na botech až na vrchol, tento úsek nám trval snad 1,5 hodiny. Cesta nebyla vůbec prošláplá, stopy někoho na sněžnicích skončily kousek za Gsengerem.
Vrchol nám byl ale za odměnu. Kolem vrcholového kříže jsme s Tarem dováděli na sněhu a výhledy do všech stran byly neskutečné. Zpět z kopce to bylo po sněhu už rychlé. Nasadili jsme zběsílé tempo a ačkoliv jsme si málem zlámali nohy, kolem 19. hodiny jsme se vrátili zpět k autu. Při přezouvání bot u auta jsme si všimli rychle se přibližujícího černého mraku, tak jsme rychle skočili do auta a v tom začala průtrž mračen. Bylo mi líto turistů, kteří se vraceli z jiného kopce (my zase nikoho nepotkali) a totálně zmokli. Při odjezdu z parkoviště jsme zahlédli obrovskou duhu, která měla konec (nebo začátek?) přímo na travnatém plácku vedle cesty. Kolem duhy jsme se ještě jednou projeli a za utichajícího deště přejeli na parkoviště do Weichselbodenu (Mariazell), kde jsme přespali v autě a ráno popojeli kousek dál k neskutečné soutěsce Palfau Wasserlochklamm.
[…] Göller […]