Hochschwab (AT) - AdventureLovers.cz

3-denní trek se stanem přes rakouské pohoří Hochschwab aneb Jak nám málem uletěl stan

07/21

3 dny, cca 38,5 km, 1750m stoupání, 2400m klesání

Hochschwab je pro svou polohu poměrně dobře známým pohořím v Rakousku. Z Vídně to není tak daleko a proto zde spousta Čechů míří za svými horskými zážitky. Tohle vápencové pohoří má poměrně velkou rozlohu, my jsme se vydali s krosnou a stanem na hlavní hřeben, na kterém leží i nejvyšší vrchol, také nazvaný Hochschwab (2277 mnm). Plánovali jsme několik variant, vždy tak, abychom startovali i končili na stejném místě, což se jeví vždy jako nejlepší nápad. Nakonec jsme si řekli, proč nezkusit sejít na druhém konci pohoří a zpět k autu se dostat stopem nebo hromadnou dopravou. Rozhodli jsme se tedy zahájit trek v Seewiesenu a končit ve Wildalpenu. A jaké to je stopovat v Rakousku? I to se dozvíte níže.

Itinerář trasy:

den: Seewiesen – začátek hřebenu 1780 m
den: začátek hřebenu – Hochschwab 2277 m – Häuslalm Hütte
den: Häuslalm Hütte – Spitzkogel – Wildalpen

Info k trase:

Počet dní: 2-3 dny (první a druhý den by šly spojit, respektive rozdělit trasu tak, aby se stihla projít za 2 dny)
Voda: obecně jsou vápencová pohoří na vodu lakomá. Měli jsme dost vody na 24 hodin a protože nás zastihla i bouřka a půldenní sychravo a chlad, moc jsme nepili. V chatách by měla být možnost vodu koupit.
Jídlo: na trase jsou 3 chaty, nějaké jídlo by se dalo koupit, vždy si ale zjistěte, že jsou chaty v provozu. My měli jídlo pouze vlastní.
Ubytování: Hned pod vrcholem Hochschwabu je umístěna plechová bouda (bivak), která pojme cca 4 lidi. Okolo bivaku by se jistě dalo ležet pod širákem, ale to musí být dobré počasí. My měli stan (noname z Tesca za 800kč, který už měl x let za sebou). Stan bylo dle informací dostupných v červenci 2021 možno postavit nad horní hranicí lesa a ideálně mimo dosah chat. Stanování je však v Rakousku a jeho spolkových zemích regulováno, zjistěte si tak aktuální informace.
Náročnost: Při naši 3-denní variantě jsme si stihli i dosti užívat a dávat si šlofíky na alpských paloučcích.
Technická náročnost: klasický alpský terén, žádné exponované úseky na trase nebyly
Podmínky a náročnost pro psa: v tu dobu jsme ještě byli bezpesní. Tarouš už sice byl na světě, ale měl teprve necelý měsíc a my ani netušili, že si jej za pár dalších měsíců přivezeme domů. Nicméně zpětně hodnotíme, že pro psy se jedná o ideální trek, jen mějte dostatek vody a pozor na divokou zvěř.
Nejvyšší bod: vrchol Hochschwab = 2277 m.n.m.

Popis trasy:

DEN PRVNÍ:

Protože jsme v tento den ráno teprve scházeli z Hochtoru a museli se do Seewiesenu přepravit, nezbývalo nám moc času a věděli jsme, že budeme rádi, když vystoupáme nad horní hranici lesa a před setměním najdeme vhodné místo pro stavbu stanu. Na parkovišti v sedle Styrian Seeberg Pass nad Seewiesenem je dostatek míst a dokonce i veřejné toalety. Z parkoviště se začne hned stoupat po Wanderweg 855 chvíli po pastvině né tak příkrým terénem, nicméně asi po 1,5 km začne cesta strmě stoupat a s těžkým báglem to nebylo vůbec zadarmo. Přeci jen v jedné části dlouhé 670 m překonáte převýšení 270 m, což je vskutku masakr. Už během stoupání se otevíraly krásné výhledy a nemohli jsme se dočkat, až budeme nahoře. Zpocení jsme se vyškrábali na rovinatou pastvinu a odtud se vydali prozkoumat okolí vrcholu Staritzen Ostgipfel, kde je dle mapy.cz turistický přístřešek. Kosodřevinou jsme se prokousávali a tento přístřešek nakonec našli, ale byla to spíše pozorovatelna v katastrofálním stavu, zde se opravdu nevyspíte. Vrátili jsme se tedy na Wanderweg 855 a pokračovali dále k rozcestníku, odkud dále pokračuje Wanderweg 853. U tohoto rozcestníku jsme překročili plot pastviny a proto jsme začali hledat plácek pro stan, což se nám po nějaké chvíli povedlo. Náš lowcost stan jsme postavili a neskutečně si užili výhledy při zapadajícím Slunci, kdy se na blízkém svahu proháněli kamzíci a kozorozi. Tím ale to pěkné končilo. Radar ukazoval, že se k nám blíží bouřka a to potvrzovaly i v dáli viditelné mraky a blesky. Nikdy jsme v horách za bouřky nestanovali a tak jsme nevěděli, co čekat. Okolo 22 hodiny dorazil okraj bouřky a začalo foukat a poprchat, kolem půlnoci už doslova lilo jak z konve a začaly šlehat blesky a hromy. Byli jsme absolutně posraní, přeci jen jsme byli blízko hřebene, byť mírně níž kvůli závětří. Stan to zanedlouho přestal zvládat a začal se celý kroutit jak had. Stanová plachta nám střídavě ležela na obličejích a tak jsme se nastavili do přeživšího módu, kdy jsme nohami i rukami drželi zevnitř rohy stanu u země. Paniku chvilkami střídal smích, takový ten kdy nevíte, jestli náhodou nezačnete brečet. Na chvíli nás napadlo, že se oblečeme do nepromokavého oblečení a jen s čelovkami seběhneme o pár set metrů níž, ale nakonec jsme přijali myšlenku, že jestli umřít, tak pěkně na hřebenu 😀 Bylo to úmorných 7 hodin, ano, až v 7 ráno bouřka ustála a zůstal jen vítr. Odevzdaně jsme na 3 hodiny usnuli a konečně si užili noc, která byla od idylické noci na míle vzdálena, ale na druhou stranu nezapomenutelná a originální.

Fotky:

DEN DRUHÝ:

V 10 jsme se probudili do mlhavého rána a děkovali jsme stanu, že to nakonec s velkým zraněním zvládl a co víc, nepustil ani kapku vody dovnitř. Sbalili jsme se a s místem, které bude navždy v našich vzpomínkách jsme se rozloučili. Směr byl jasný, míříme na nejvyšší vrchol pohoří. Celý hřeben je PŘEKRÁSNÝ. Zvířectvo jsme potkávali na každém kroku, stádo kozorohů nás dokonce nechalo projít přímo skrz a měli jsme je téměř na dosah. U chaty Schiestlhaus jsme poobědvali vlastní jídlo a s plnými pupky vylezli na Hochschwab. Dokonalý kruhový výhled do všech stran, ale dost foukalo a proto jsme se moc nezdržovali a utíkali dále. Na louce pod vrcholem Hochwart jsme si dali boží odpočinkové opalování a využili tak maximálně to, že Slunce opět zavládlo na nebi. Věděli jsme, že cestou k Häuslalm Hütte musíme najít místo na náš stan, kousek od chaty už totiž začíná les a pastviny, kde se stanovat nesmí. Jedno vhodné místo jsme prošli s tím, že určitě ještě bude další, to byl však omyl a když už jsme byli na dohled od chaty, věděli jsme, že zpět do kopce se k tomu vhodnému místu vracet rozhodně nebudeme. Jdeme k chatě, uvidíme, co tam bude, řekli jsme si. Chata byla uzavřená (provozní doba je jen pár dní v týdnu), tak jsme začali přemýšlet o spaní pod širákem na terase. Nakonec jsme chatu obešli a přímo za ní byl plácek, který jsme vyčistili od kamení a stan tam postavili. Díky bohu, že za celý večer ani noc nešel nikdo okolo. Mohlo by to lidem vadit a museli bychom se sbalit a vypadnout, ale bylo nám přáno a v totálním bezvětří jsme se mohli dorůžova vyspat.

DEN TŘETÍ

Terasu chaty jsme využili k rannímu vaření snídaně a přípravě kávy, ale taky k hygieně. Hned vedle terasy je totiž kohoutek s vodou. Poděkovali jsme imaginárnímu chataři a šli prozkoumat jezero Sackwiesensee. Na jeho břehu jsme viděli 2 turisty spící pod širákem, snažili jsme se je nevzbudit a pokračovali jsme dále. Namířeno jsme měli do městečka Wildalpen, cesta k němu vedla nádhernou přírodou. Okolo chaty Sonnschienhütte bylo rozeseto několik dalších chatiček a v kombinaci se zelenými pastvinami, krávami a horami okolo šlo o typicky alpskou scenérii. Celá cesta dolů opravdu stála za to. Žádná nuda, jak to při sestupech občas bývá. Po příchodu do Wildalpenu jsme v podstatě hned začali stopovat, když Verču napadlo, že si ještě užijeme osvěžení v řece Salza, která tudy protéká. Při přecházení cesty dostala Verča za odměnu několikrát vosí štípanec do krku, ta potvora vosa byla zamotaná v jejím culíku :/ . Ochlazení v řece tak přišlo dvojnásob vhod, pěkně na Adama a Evu jsme si chladnou vodu náramně užili. Víceméně umytí a v suchém oblečení jsme se vydali zpět k cestě a začali stopovat. Zastavilo asi třetí auto. Starší pán byl v autě sám a myslel si, že si s námi aspoň pokecá. Myslím, že brzy pochopil, že nepokecá 😀 První 2 minuty jsme řešili, kam chceme jet. Já s mou chabou němčinou opakoval „Wir möchten nach Seewiesen, wir haben auto im Seewiesen“. A pán opakoval „Mariazell oder Seewiesen? “ Tyto 2 věty jsme si vystřídali asi ještě 10x, pán totiž moc neslyšel. Nakonec to s naší komunikací vzdal, počkal na křižovatku ať mu ukážu, kudy má pokračovat. Slitoval se a do Seewiesenu nás skutečně dovezl, přímo k autu. Zpětně nám došlo, že tam vůbec neměl v plánu jet a jen kvůli nám udělal zajížďku asi 30km. Moooc jsme mu poděkovali, opravdu milý člověk. Tímto naše putování po Hochschwabu skončilo, ale je dost možné, že se sem ještě vrátíme.

Fotky: